Je složité celkově zprocesovat takovýto ,,výlet" na Havaj? Měla jsi někoho, kdo ti s celou realizací pomáhal?
Není to o moc složitější než zprocesovat účast na kterémkoliv jiném zahraničním triatlonovém závodě. Ale je to rozhodně o dost delší cesta a poměrně dražší cesta. Hned po nominaci jsem začala shánět ubytování, což v letošním roce znamenalo hodně přivřít oči a radši to nepočítat, na co celý start na Havaji se vším okolo přijde finančně. Ubytování jsem vyřešila po internetu a bylo to spíš o tom, jakou cenu za ubytování jsem byla ochotná akceptovat, než že by se nedalo ubytování sehnat. Letenky jsem objednávala přes společnost Fly4Sport, což jsou mistři svého oboru v zajištění nejlepších letenek pro cestující sportovce a jejich vybavení. Pak potřebujete vízum do USA, ale to je dnes otázka vyplnění formuláře on-line na stránkách ministerstva zahraničí USA a počkat si, jestli Vám ambasáda vízum udělí. Na letišti v Americe podrobíte pohovoru při vstupu do země. Mě s partnerem si vzali ještě navíc stranou na detailnější kontrolu, ale opět nic dramatického, důkladně si nás zrentgenovali a bez problémů pustili do země. No a pojistit se je potřeba, mít skutečně kvalitní osobní pojištění pro případ, že by došlo k nějakému úrazu nebo způsobené škodě sobě nebo druhé osobě, na zdraví nebo na majetku.
Se vším mi pomáhal a na Havaj mě doprovodil můj partner, Tomáš Petr. On sám se na startu tohoto legendárního závodu objevil už devětkrát a jeho přání bylo se na Havaj podívat po desáté. A takhle v roli diváka a jak sám říká „maskota“ to prý také nebylo nejhorší. J
Pro představu, jaká je časová dotace na trénink na takovýto výjimečný závod? Říká se, že IRONMAN na Havaji se řadí mezi jeden z nejtěžších vytrvalostních závodů na světě? Pomáhal ti někdo s přípravou?
Trénuji mezi 12-16ti hodinami týdně. Nepočítám do toho aktivní regeneraci jako protahování, fyzioterapii, masáže, saunu atd., nebo samotné cesty a trénink a přemísťování na trénink. Triatlon v tomto podání je pro mě jako druhé zaměstnání s ohledem na čas, který tomu všemu věnuji. Jen bez nároku na mzdu a naopak s finančním mínusem. Ale tento jediný mínus převyšuje nepočítaně plusů, které triatlon do života přinese. Moje práce je psychicky náročná a zodpovědná co do právních a finančních důsledků, podnikám v oblasti účetnictví a daní. Zcela logicky si pak to „druhé triatlonové zaměstnání“ velmi užívám. Triatlon mi umožňuje si skvěle vyčistit hlavu a zapomenout na shon a starosti, které život přináší.
A jestli mi někdo pomáhal s přípravou? No jéje! Triatlonová komunita je z větší části o přátelství. Nepamatuji si, že by mi někdo odmítl poradit, nebo pomoct, když jsem si o radu nebo pomoc řekla, ptala se, zjišťovala, zkoušela. Navíc jsem si od samého začátku vždy platila tréninkové vedení, resp. tréninkový plán od někoho, kdo už triatlon zná, protože sama jsem o tréninku na triatlon nevěděla vůbec nic. Na Havaj jsem si přála se nominovat od samého začátku. Obrovský smělý sen, který byl velmi vzdálený, ale ne nereálný. A byl to u nás doma v Plzni Jirka Cipra, který mě jako první přijal do jeho Forestí triatlonové party a naučil mě, že co mě jako amatéra skutečně baví, je dobře, bez ohledu na to, co to měří a vykazuje. Další, kdo mi s přípravou pomohl, byl Petr Soukup, více mistr světa v dlouhém triatlonu ve své AG z Havaje a držitel českého časového rekordu z Havaje. Naučil mě, jak trénovat jako profík, připravit se na závod a závodit jako profík. Že závod je od slova závodit a když se postavím na startovní čáru, mám usilovat o co nejlepší výsledek, bez řečí a důvodů, proč by to šlo lépe, ale, nebo kdyby. Dále jsem měla možnost trénovat pod vedením Luboše Bílka, který mi pootevřel svět dlouhého triatlonu a připomenul mi, že triatlon je prima, ale rodina a čas strávený s rodinou je víc, než dokonale odvedený trénink. Až do závodu na Havaji pak byl mým trenérem Přemysl Švarc, bývalý profesionální triatlonista, účastník olympiády v Londýně v roce 2012. Přemek mi začal psát tréninky, dvakrát měsíčně jsme absolvovali společný běžecký trénink. Pomohl mi udržet dobré kolo a plavání, k tomu jsme zapracovali na mé nejslabší disciplíně, na běhu. Svědomitě jsem pod jeho vedením plnila tréninky, absolvovala vybrané závody. Některé závody musely proběhnout v plném tréninku a výsledek nebyl dobrý, přesto měly i tyto zkušenosti smysl a odvedly svůj díl práce na tom, že se mi v hlavních závodech sezóny dařilo velmi dobře. Tohle vše a mnoho dalších okolností mě dovedlo až k tomu, že jsem se dokázala nominovat na mnou vysněný závod na Havaji. V neposlední řadě mi byl velkou oporou a poradcem můj partner. Ve všem mi pomáhal, podporoval mě a samotný závod na Havaji mi snažil co nejvíc přiblížit, předat své zkušenosti. Na Havaj mě doprovodil a byl mi se vším nápomocen.
Dostat se na Havaj není dílem rozhodnutí. Je za tím nemalá fyzická dřina, velká časová dotace a zároveň je určitě potřeba i kousek sportovního štěstí. Tréninkové vedení, i kdyby jen na dálku a podle rozpisu, mi vždy pomohlo odvést velký díl práce v tom, co je potřeba dělat. Nedělat méně, nedělat více. Už jen to, že jsem s někým spolupracovala a byla jsem to já, na kom záleželo, jestli a jak tréninky absolvuji, mi pomáhalo vytrvat a zhodnotit společné snažení.
VŠEM ještě jednou moc DĚKUJI!
